Přihlášení
Registrace
Do konce 88. věku zbývá:
49 dní a 1 hodina
Věk začal: 20:03:19 01.11.2024 Registrovaných hráčů: 16 115
Úvod Výsledky Obchodní podmínkyPravidla Copyright Credits KontaktKronika

#15 Všechno je špatně

Publikováno: 12.12.2021 v 18:00:00 | Autor: Fanrad | Rubrika: Příběh

Všechno je špatně

Orajec zadal poslední kód který si pamatoval po užití křesla se vzkazem od prastarých, místnost znovu zaplavil svým světlem hologram a začal zobrazovat technické informace turbínového motoru, jeho nastavení, princip a ovládání. Z počátku to nebylo lehké pochopit, ale časem se v tom tým začal trochu orientovat. Bylo to přelomové poznání, tak jednoduchý princip motoru to je a přitom je to technologie, která přijde až za 1000 let. Složitější bylo pochopit výpočty a nastavení pro skoky do místa a přesného času, muselo se počítat i s rozpínatelností vesmíru, bylo by nepříjemné skočit třeba místo na orbitu planetu do nitra planety.

Tým pomalu vyrazil dolů do hangáru, kde stojí obří turbína a nedočkavě prohlíží její části. Je to kolos oproti technologiim co jsou známé. Řízení a nastavení asi nebude moc jednoduché jak sledují několik počítačových stanic připojených k hlavnímu zařízení. Sice tato turbína byla dle informací budovaná v rychlosti, ale vše je pečlivě postavené a spojené, až na jednu ovládací stanici tam je vidět poškození na propojovacím uzlu. Uzel je mechanicky poškozen, tým se na sebe podíval s otázkou kdo to mohl udělat.

“No nic rozdělíme se do skupin a začneme pracovat na zprovoznění a seznámení se s tímto motorem” pronesl Orajec. Všichni věděli, že má pravdu a že toto zařízení bude potřebné k odvrácení hrozby která nás v budoucnu čeká. Také bylo třeba se dostat z prostoru odnikud kde momentálně loď je do místa, kde zůstala flotila ras. Všichni věděli z informací které dostali v holografické místnosti, že pro seznámení s funkčností motoru je to potřeba a proto také loď udělala tento skok, abychom se naučili ovládat motor a byli schopni se vrátit.

Armáda kontrolovala okolí turbíny a vědecké týmy pracovali v malých skupinách na seznámení se z ovládáním, jeden tým techniků pracoval na opravě poničeného uzlu. K uzlu vedlo zařízení které nemělo žádný ovládací panel a ani vizuální výstup. Po několika hodinách bylo zdá se vše připravené a vědci byli přesvědčeni že chápou ovládání a jsou připraveni na skok na předešlé místo ve vesmíru. Bylo jasné že zde se vše připraví a prostor se musí opustit, že pro užití motoru na skok je nutné mít otevřená mohutná vrata za turbínou, že mezi výstupem motoru a vesmírem nesmí být žádná překážka, proto se všichni přesunuli zpět do holografické místnosti, kde se nacházelo i hlavní ovládání k motoru.

Dveře se hermeticky zavřely a Orajec samozvolený vedením této operace zasedl k ovládacímu panelu. Po chvilce našel koordináty místa odkud naposledy skončili to bylo i místo kam je třeba se dostat. V nastavení času byl trochu problém tak se všichni shodli že toto nastavení nebudou měnit přeci jenom nejsou mimo déle dle odhadu než více jak jeden den. Vše bylo nastaveno a loď byla připravena ke skoku. Ukazatel energie hlásil že energie pro tento skok je ještě dostupná tak nic nebránilo v zahájení odpočtu skoku. Tým byl nedočkavý, poprvé použijí technologii která daleko převyšuje jejich chápání i když princip byl zcela jednoduchý až primitivní. Orajec zadal povel ke skoku a všichni sledovali na monitoru jak se mění struktura turbíny která se spustila, po chvilce viděli jak se otevírají mohutná vrata do volného prostoru. Nastal ohromný hluk a celá loď jemně vibrovala, bylo cítit ohromné napětí. Náhle loď zaplavila modrá záře a vše se vizuálně propojilo, zvláštní pocit. Najednou vše ustalo a nastal naprostý klid, loď se vracela do normálního režimu. Pohledem z okna byla vidět mlhovina tak by jsme měli být na správném místě - oddechl si tým. Sice bylo divné že okolí lodě stále zaplavovala divná záře proto bylo třeba zjistit co se děje. Spojení s flotilou se nepodařilo navázat, senzory hlásí vysokou venkovní radiaci. To není možné zakřičel vědecký důstojník Furlingů, jsme na správném místě ale hvězda která je nejblíže vyhasíná a pomalu se hroutí, to není možné, zaznělo znovu. Všichni členové na sebe pohlédli a všem bylo jasné že se něco pokazilo místo je správné ale “kdy tu jsme?”